Karel Havlíček: Firmy si musí pomoci samy a vsadit na marketing a novinky

Karel Havlíček: Firmy si musí pomoci samy a vsadit na marketing a novinky

Státní pomoc je vítaná, ale jen na ni firmy v současné krizi spoléhat nemohou, upozorňuje Karel Havlíček z Asociace
malých a středních podniků. Podnikatelé by se podle něj měli v předstihu připravit i na prodej části majetku.

HN: Státní garance za úvěry vzbuzují velká očekávání. Skutečně se tím půjčky firmám
zpřístupní?

Částečně. Firma, která je přiměřeně zdravá a spadá do segmentu těch, na něž se vztahují záruky ČMZRB, má reálnou
šanci záruku obdržet. Záruka ČMZRB je ideálním nástrojem pro dozajištění, ale v žádném případě to není jistota, že
firma úvěr dostane. Když neprojde ratingem banky, úvěr nezíská. Je chimérou domnívat se, že ČMZRB pomůže slabým nebo
velmi ztrátovým firmám přežít. Primárním problémem firem dnes není úvěrování, ale slabá poptávka po výrobcích. Nízká
ochota bank půjčovat je jen důsledkem. K úspěchu firem nevede cesta přes ČMZRB, ale přes vlastní aktivity.

HN: Řekněte pět rad, co dělat, aby firma v době krize sehnala peníze?
Trvale a s předstihem mluvit s bankou a klást důraz na řízení cash flow, ne na hospodářské výsledky. Prokázat
věřitelům, že když se zastaví tržby, nebojí se razantně sáhnout do nákladů. Připravit se na prodej či zpětný leasing
investičního majetku a hotovost investovat do inovací a marketingu. Jednat průběžně s několika bankami a nebát se
změnit ústav za ten s lepšími podmínkami. Připravit se na variantu prodeje části nebo i celé firmy a nebát se to
udělat. Ani stát, ani banka za firmy nevyřeší pokles obchodu a vysoké pohledávky po splatnosti. Je utopií domnívat
se, že přijde pomoc odjinud. Úlevy na daních, pojistném, vyšší státní záruky a státní investiční projekty jsou
vítané, ale hlavní břemeno je na firmách, které si musí pomoci samy.

HN: Jak banky změnily podmínky firemních úvěrů proti situaci před krizí?
Změna je v míře záruk. Při čerpání provozních úvěrů je nezbytné prokázat krytí půjčených prostředků oběžnými aktivy,
zejména pohledávkami nebo skladem. Bonita těchto aktiv klesla a banka obvykle krátí limity peněz na poměr například
80 procent vůči pohledávkám a 40 procent proti skladovým zásobám. Když chce firma víc peněz, například na 100 procent
pohledávek, musí úvěr dozaručit investičním majetkem. Varianta je i záruka od ČMZRB. Těžko ale podnikatelé získají
peníze na krytí provozní ztráty či pohledávek 90 dní po splatnosti.

HN: Jak se zpřísnily úvěry na investice?
Dříve bylo reálné získat na ně až 80 procent
bankovních zdrojů, teď je to maximálně 60 procent.

HN: Co teď firmy při jednání s bankami nejvíc pálí?
Firmám jde převážně o to, aby se nezkracovaly rámce provozních úvěrů. Potřebují, aby banky vyžadovaly rozumné a pro
firmu realizovatelné záruky. U starých investičních úvěrů jde zase o to, aby existovala šance dohodnout se s bankou
na restrukturalizaci úvěrů a rozmělnění splátek na více let. U nových investičních úvěrů je důležité, aby se vůbec
poskytovaly, protože firmy musí investovat zejména do inovačních aktivit.

HN: Jak často dochází ke snižování sjednaných provozních úvěrů a odstřihnutí firem od půjček?
Je to skutečně případ od případu. V tuto chvíli už banky moc nezajímá, co je příčinou poklesu bonity klienta, je-li
to světová finanční krize nebo dlouhodobě slabá výkonnost podniku. Podstatné pro ně je, má-li klient šanci přežít.
Poslední dobou se banky snaží komunikovat a skutečně dobré, ale pouze krátkodobě zasažené firmy si ponechávají. Velmi
dobře si uvědomují, že se jim vše za pár měsíců sečte a klienti zůstanou tam, kde se jim lépe dýchalo. Garantuji vám,
že do dvou let budou banky stát před klienty, které dnes odmítli, opět s obchodní nabídkou.

Autor Olga Skalková



X