Stanovisko AMSP ČR k návrhu na zvyšování minimální mzdy

Stanovisko AMSP ČR k návrhu na zvyšování minimální mzdy

AMSP ČR zásadně nesouhlasí s navyšováním minimální mzdy, k němuž by nebylo nutné přistupovat, kdyby se stát choval jako řádný hospodář. Má-li dojít k jakémukoli zvýšení zátěže podniků, pak je legitimním požadavkem minimálně narovnání podmínek odvodů státních zaměstnanců z jejich příjmů na úroveň firemních zaměstnanců.

1. Značně nepovedený a světově nedoporučovaný koncept PENZ.REFORMY,
2. jenž vyvolává tlak na zcela zbytečné ZVÝŠENÍ DPH,
3. a tím na ZVYŠOVÁNÍ ŽIVOTNÍHO MINIMA,
4. jenž má vliv na snižování rozdílu mezi “prací” a “neprací”, zůstane-li zachována MIN.MZDA
5. bude-li MIN MZDA zvýšena, dopadem bude ZATÍŽENÍ PODNIKŮ:
– vznikne tlak na zvyšování mezd obecně,
– podnikům se zvednou náklady (nejen mzdový výdaj, ale zejména odvody),
– vznikne tak tlak na další úspory,
což po 2-letém krizovém úsilí firem nyní v době velmi křehkého růstu ekonomiky nelze považovat za vhodné,
– a též tlak na produktivitu práce ve firmách.
 
K ničemu podobnému však ve státním sektoru bohužel nedochází
– stát nenalézá dostatečné úspory a nerestrukturalizuje efektivně, přičemž svou impotentnost řeší přenesením zátěže na podniky

Má-li dojít k jakémukoli zvýšení zátěže podniků, pak je legitimním požadavkem minimálně narovnání podmínek odvodů státních zaměstnanců z jejich příjmů na úroveň firemních zaměstnanců
(viz bod 5/ Argumentace).

Argumenty detail:

1/ To, že minimální mzda byla takto nastavena v roce 2007 neznamená, že byla nastavena správně (tj. mohla být klidně níž). Správné nastavení minimální mzdy zvyšuje zaměstnanost, neboť motivuje občany k přijmutí i hůře placené práce.

Od ledna letošního roku zvýšilo v Evropě minimální mzdu pouze pět zemí (Francie, Španělsko, Portugalsko, Slovensko a Turecko). Irsko dokonce minimální mzdu snížilo. Snížení minimální mzdy v Irsku je cestou, jak pomoci domácím firmám a snížit jim mzdové náklady a zvýšit jejich konkurenceschopnost na světových trzích.

2/ Od průměrné mzdy není vhodné se odrážet, to je jeden z nejvíce zavádějících indikátorů (byť hojně používaný). I kdybychom tak však učinili, v porovnání se zahraničím nedojdeme k nijak dramatickým rozdílům: tam, kde je nastavena minimální mzda, dosahuje zpravidla výše kolem 40% průměrné mzdy, v Česku je to cca 34%.  Jsou však evropské země  (např. Německo), kde vůbec minimální mzda uzákoněna není.

Není bez zajímavosti, že nejvyšší minimální mzda (v poměru k té průměrné) je v Moldavsku, Černé Hoře, Ukrajině a Bělorusku, což není v tuto chvíli primárně ekonomickým modelem, k němuž by bylo vhodné se blížit.

3/ Je nezbytné se spíše odvíjet od ŽIVOTNÍHO MINIMA (3.126,-Kč) a výše sociálních dávek (bydlení, přídavky na děti apod.), což je v Česku tradičně kamenem úrazu. Tam je zcela zásadní, aby vznikl větší rozdíl mezi “prací” a “neprací”.  Aby minimální mzda plnila důležitou motivační funkci, lidé pracující za minimální mzdu musí mít výrazně vyšší životní standard, než občané dlouhodobě odkázaní na sociální dávky.

Minimální mzda v EU je zpravidla stanovena na úrovni zhruba dvakrát větší než životní minimum. Životní minimum (na jednotlivce) se v ČR od roku 2007 též nezměnilo, a tedy neměnnost minimální mzdy u nás nepovažujeme za nic specifického.

Nyní se zvýšením DPH se však uvažuje (MPSV) o navýšení životního minima o 6-12%, což by ovšem pokrývalo i inflaci (tj. bylo by srovnatelné jen s reálnými – nikoli nominálními – mzdami).

4/ Ve smyslu minimální mzdy je však též zcela žádoucí, aby se mírně rozšiřoval rozdíl v odměně za kvalifikovanou a nekvalifikovanou práci.

5/ Pojistné státních zaměstnanců nebylo zvýšeno od roku 2009 (platnost od 2010), a i tehdy se jednalo o zvýšení velmi minoritní (o cca 6%). Státní zaměstnance (i ostatní pojištěnce) tak stát staví do role černých pasažérů systému.  

Privátní zaměstnanec odvede 13,5% z celého vyměřovacího základu své mzdy, přičemž státní zaměstnanec odvede sice stejné %, ale jeho vyměřovací základ je o celé 3/4 nižší. 

Optimální by pak bylo narovnat celou odvodovou stránku věci i na straně státu coby zaměstnavatele. Byl by tak nucen (nepřikročí-li opět k nefér jednostrannému aktu zvýšení daní) stejně jako podnik nalézat úspory, zvyšovat produktivitu a hospodařit efektivněji. 

POZN. 1: V úvahu bereme nominální mzdy (nikoli reálné, neboť tyto přepočty ze seriózních zdrojů nemáme k dispozici). Argumentovat inflací by mělo být i v médiích značně opatrnější (viz spekulace na ČT o min.mzdě ve výši 9.200 Kč apod.). V soukromém sektoru firmy nezvyšují mzdy na základě míry inflace, nýbrž na základě tržních tlaků nebo v lepším případě na základě PRODUKTIVITY práce.  

POZN. 2: Za minimální mzdu v Česku pracuje přibližně pouze 1% procento zaměstnanců (např. v Lucembursku je to každý sedmý zaměstnanec).

 



X