Tři emigranti, tři úspěšní podnikatelé, kteří se vrátili a rozhodli pomáhat v zemi, kde se narodili. Milena Grenfell-Bainesová, Paul Rausnitz a Bohuslav Horáček jsou tři osobnosti, jejichž byznysové i rodinné osudy strhujícím způsobem popisuje přední český novinář, šéfredaktor politického zpravodajství Hospodářských novin Luboš Kreč. Inspirativní čtení, které potvrzuje, že tvrdá práce, odhodlání a nekonečná vůle jsou základem úspěchu jakéhokoliv podnikání je ideálním dárkem pod stromeček. Kniha vznikla ve spolupráci a za podpory Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
Odkaz na knihu:
http://www.paseka.cz/krec-lubos-uprchlici-a-zachranci-velke-pribehy-ceskych-emigrantu/produkt-4539/
V době zjitřených emocí vyvolaných imigrační krizí v Evropě je dobré si připomínat, že i někteří z nás kdysi byli na útěku. A právě o nich, o emigrantech pojednává kniha Uprchlíci a zachránci předního českého novináře, šéfredaktora politického zpravodajství Hospodářských novin Luboše Kreče. Všichni tři hrdinové byli svého času běženci bez domova. Dostali ale šanci, chopili se jí, tvrdě pracovali, dokázali se prosadit – a pak se rozhodli pomáhat v zemi, kde se narodili, ale odkud utekli, aby mohli žít svobodně. Milena Grenfell-Bainesová opustila Československo jako dítě v transportu Nicholase Wintona a od revoluce nejenže soustavně připomíná jeho odkaz, ale také přispěla k záchraně továrny na remosky. Paul Rausnitz prchal z Československa dokonce dvakrát – nejprve před nacisty, pak před komunisty. V USA vydělal s rodinou dost na to, aby si po roce 1989 koupil přerovskou Meoptu a vytvořil z ní předního výrobce dalekohledů na světě. Bohuslav Horáček zase investoval do turistického ruchu a z milionů, které mu jeho hotely na Kanárských ostrovech vynesly, podporoval v Česku talentované vědce a rekonstrukce památek. Knihu s předmluvou od známého komentátora Jindřicha Šídla, která vychází v nakladatelství Paseka doporučuje Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR.
Předseda AMSP ČR Karel Havlíček, který pomáhal s přípravou knihy a byl autorovi konzultantem k publikaci uvádí:
„Emigranti měli na naší společnost zásadní vliv. V době, kdy zprávy od nás směrem ven byly cíleně blokovány, sehrávali právě oni klíčovou roli. Díky nim se mohl svět dozvědět nejen co se zde odehrávalo, ale současně se prostřednictvím nich vytvářel názor na naše znalosti a dovednosti. To, že Československo bylo vnímáno jako kulturní země se schopnými a pracovitými lidmi tak bylo ve velké míře právě díky našim emigrantům. Jejich zařazení do naší společnosti po revoluci nebylo jednoduché. Ne všichni měli porozumění pro rady zvenčí, tím spíše, když se nám prakticky vše, co jsme v devadesátých letech zahájili, dařilo. Teprve později většině z nás došlo, že měli v mnohém pravdu a že náš porevoluční úspěch nebyl dán mimořádným nadáním, ale faktem, že zde najednou byly neopakující se příležitosti. Na rozdíl od nás totiž znali obě strany mince západního světa, věděli co jsou úspěchy i debakly, disponovali nepřenositelnými životními zkušenostmi a zahraničními kontakty. Naše rychlé začlenění do vyspělého světa tak bylo i jejich dílem.“