Od 1. 1. 2011 bude zákon o správě daní a poplatků nahrazen novým daňovým řádem. Jaké změny přináší tento předpis do života podnikatelů? V čem se liší od svého předchůdce? Čím nás nový předpis nepotěší (např. možnost podávání dodatečných daňových přiznání, limitace přezkumu, vymezení lhůty pro vyměření daně)? K 1.1.2011 nabývá účinnosti nový daňový řád (zákon č. 280/2009 Sb.), ještě před nabytím jeho účinnosti vláda navrhla jeho novelizaci.
Rozšířené možnosti zastupování
Podle současného ZSDP může u jednoho správce daně zmocněný zástupce zastupovat pouze jeden daňový subjekt, pokud zmocněným zástupcem není daňový poradce či advokát. Např. externí účetní může u jednoho správce daně na základě plné moci udělené daňovým subjektem současně zastupovat pouze jeden subjekt a u jednoho správce daně tak nemůže na základě zplnomocnění za daňový subjekt podávat daňová přiznání k DPH a souhrnné hlášení za dva plátce daně, ale pouze za jeden. Toto omezení daňový řád odstraňuje a i jiná osoba než daňový poradce či advokát může u jednoho správce daně např. podávat na základě zplnomocnění daňová přiznání či hlášení podepsaná svým elektronickým podpisem za několik subjektů.
Osoby pověřené k jednání za právnickou osobu
Za právnickou osobu je nadále oprávněn ve věcech daní jednat její statutární orgán (např. za sro její jednatel). Stejně jako dnes bude moci i od 1.1.2011 za právnickou osobu jednat např. její hlavní účetní (pokud je náplní jeho práce plnění daňových povinností právnické osoby), a to na základě pověření (nejedná se o zmocněnce, tedy o zástupce).
Rozdíl mezi pověřenou osobou a zmocněncem (zástupcem) může mít důležité praktické rozdíly – pokud si právnická osoba zvolí zástupce, doručují se písemnosti podle § 41 daňového řádu pouze zástupci a nikoli právnické osobě (např. se nedoručují do datové schránky právnické osoby); pokud si právnická osoba zvolí zástupce, nemůže si pro danou věc podle § 29 daňového řádu zvolit jiného zástupce. Možnost zastupování v téže věci pouze jedním zástupcem (§ 29 odst. 1 daňového řádu) např. znamená, že pokud by byla např. hlavnímu účetnímu udělena plná moc k veškerému jednání za právnickou osobu ve věcech daní, nemohla by právnická osoba podle § 28 odst. 4 původního znění daňového řádu bez vypovězení původní plné moci platně udělit plnou moc daňovému poradci ke zpracování a podání daňového přiznání k dani z příjmů prodlužující podle § 136 odst. 2 daňového řádu lhůtu k podání tohoto daňového přiznání o 3 měsíce.
Podle navrhované novely daňového řádu by mělo být ustanovení § 28 odst. 4 změněno tak, že volbou nového zmocněnce dojde k výpovědi předchozí plné moci v rozsahu zplnomocnění uvedeného v nové plné moci – bude-li tato změna přijata, tak by po udělení plné moci daňovému poradci ke zpracování a podání daňového přiznání k dani z příjmů pouze došlo k omezení generální plné moci udělené hlavnímu účetnímu a ten by nemohl zpracovat a předložit přiznání k dani z příjmů, což by v praxi běžně nevadilo.
Dosud není v praxi např. podávání daňových přiznání pověřenými osobami v praxi příliš rozšířené, zřejmě z důvodu, že není výslovně upravena ZSDP a oprávnění pověřených osob k jednání za právnickou osobu je nutno dovozovat z obecných pravidel daných občanským zákoníkem. Daňový řád uvedenou otázku výslovně řeší, když v § 24 odst. 3 stanovuje, že právnická osoba je oprávněna pověřit svého zaměstnance nebo jinou fyzickou osobu, která vykonává činnost této právnické osoby, aby jednala jejím jménem před správcem daně v rozsahu tohoto pověření. Pověřená osoba (nejčastěji zaměstnanec právnické osoby) bude v praxi zřejmě označována jako „pověřenec“, byť tento pojem daňový řád nepoužívá (na rozdíl od zmocněnce).
Zastoupení na základě plné moci
Poměrně velké změny přináší daňový řád v otázce plných mocí, na jejichž základě zmocněnec zastupuje daňový subjekt. Novinkou např. je, že udělená plná moc musí být akceptována zmocněncem. V současné praxi obvykle zmocněnec vyjadřuje na udělené plné moci svůj souhlas se zastupováním v rozsahu uvedeném v plné moci, avšak nezbytnou podmínkou pro platnost udělené plné moci to podle současné úpravy není. Další novinkou je, že neurčitá plná moc je podle daňového řádu neplatná (podle současné úpravy ZSDP je považována za generální). Plné moci uplatněné před 1.1.2011 se posuzují podle daňového řádu a v případě pochybností o rozsahu plné moci udělené před 1.1.2011 správce daně vyzve zmocnitele k předložení nové plné moci; do doby předložení nové plné moci nebo marného uplynutí lhůty stanovené ve výzvě zůstávají původní plné moci v platnosti.
Prokurista
Podle zatím platného textu daňového řádu je mezi zástupce daňového subjektu řazen též prokurista (§ 25 daňového řádu). Aby nedocházelo např. k problémům s doručováním, navrhuje se v připravované novele daňového řádu prokuristu přeřadit mezi osoby oprávněné jednat za daňový subjekt.
Registrační povinnost
Úprava registrační povinnosti (§ 125 a násl. daňového řádu) nepřináší žádné zásadní koncepční změny oproti současné úpravě, na kterou je praxe zvyklá. Např. zůstává zachována lhůta pro registraci do 30 dnů po obdržení oprávnění k podnikání nebo 15denní lhůta pro hlášení změn v registrovaných údajích, zůstává např. možnost splnění registrační povinnosti podáním tiskopisu MPO u příslušného živnostenského úřadu. Daňový řád spíše činí úpravu přehlednější a odstraňuje formální nedostatky stávající úpravy – např. se vymezuje účinnost povolení nebo oprávnění k podnikání na den, kdy je subjekt oprávněn příslušnou činnost poprvé vykonávat (od tohoto dne běží 30denní lhůta pro registraci), i spolupracující osoba má jasně stanovenu registrační povinnost (dosud šlo o oznamovací povinnost plněnou prostřednictvím podání přihlášky k registraci).
Lhůty pro podávání daňových přiznání
Aniž bych chtěl čtenářem zatěžovat novými pojmy, které daňový řád používá, považuji za vhodné upozornit na pojem daňové tvrzení, který vedle daňového přiznání zahrnuje i hlášení a vyúčtování. Dosavadní lhůty pro podávání daňových přiznání (např. k daním z příjmů do konce března resp. do konce června následujícího roku) daňový řád zachovává v § 136 včetně pravidla splatnosti daně ve lhůtě pro její přiznání (§ 135 ods. 3 daňového řádu). Novinkou, která je obsažena v § 136 odst. 5 daňového řádu, je povinnost daňovému subjektu sdělit správci daně ve lhůtě pro podání daňového přiznání, že mu nevznikla daňová povinnost k dani, ke které je registrován.
Oblast sankcí
Sankci za přiznání daně v nižší než zákonné výši daňový řád stejně jako zákon o správě daní a poplatků nazývá penálem (upravuje jej v § 251) a např. v případě daňového doměrku činí 20 % doměřené daně, tedy stejně jako podle zákona o správě daní a poplatků. Pokud tedy správce daně doměří daň, nezávisí výše penále na okamžiku doměrku.
Sankce za opožděnou úhrad daně je nadále nazývána úrokem z prodlení, který je jako podle současné úpravy odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o 14 procentních bodů, platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Úrok z prodlení za druhé pololetí roku 2010 činí ročně 14,75 %, výše za prvé pololetí roku 2011 bude záviset na vývoji úrokových sazeb a pokud by současná reposazba 0,75 % zůstala nezměněna, činil by i od 1.1.2011 ročně 14,75 %. Novinkou bude, že od 1.1.2011 se prvých pět pracovních dnů prodlení nebude postihovat úrokem z prodlení.
Úrok z prodlení se uplatní v případě úhrady daně po její splatnosti. Bezhotovostně uhrazená daň se nadále považuje za uhrazenou datem připsání na účet správce daně. Pokud tedy bude např. částka daně odepsána z účtu plátce v den splatnosti, bude sice daň uhrazena po splatnosti, avšak určitě v období, které se nebude postihovat úrokem z prodlení. Případy úhrady daně po splatnosti mohou být různé – např. se daň zapomněla včas zaplatit anebo byla zaplacena na základě daně přiznané chybně v nižší částce. Pokud je daň doplácena po její splatnosti v důsledku doměrku správcem daně, uplatní se vedle úroku z prodlení ještě výše uvedené penále ve výši 20 % doměřené daně. Pokud je daň doplácena po její splatnosti v důsledku podání dodatečného daňového přiznání, penále se neuplatní a uplatní se pouze úrok z prodlení.
Pokud není daňové přiznání podáno ve lhůtě pro jeho podání, může v současné době správce daně daň zvýšit až o 10 %, byť by bylo přiznání podáno 1 den po lhůtě pro podání. Institut zvýšení daně daňový řád nahrazuje pokutou za opožděné tvrzení daně (§ 250 daňového řádu), která např. v případě pozdě podaného daňového přiznání činí 0,05 % denně ze stanovené daně, max. 5 % ze stanovené daně s tím, že se tato sankce uplatní jen u zpoždění delšího než 5 pracovních dnů. Opožděně podané přiznání bude tedy od 1.1.2011 postihováno podle zcela nových pravidel, která budou shodná pro všechny (výše pokuty bude nezávislá na uvážení správce daně).
V oblasti sankcí přináší daňový řád další novinku v případě nesplnění povinnosti nepeněžité povahy, kde je umožněno uložení pořádkové pokuty podle § 247 daňového řádu do 50 tis. Kč. Dosavadní úprava stanovuje horní limit pro obdobnou sankci na 2 mil. Kč.
Zdroj: Verlag Dashöfer