První rozhovor této rubriky, je s 18 letým Janem Krajíčkem, který čerstvě vystudoval obor Instalatér na Střední odborné škole Jarov.
Kdo tě přivedl k řemeslu, byl to někdo z rodiny?
Od malička jsem věděl, že chci dělat rukama. Úplně jsem nevěděl jaký obor, ale v tom že chci jít na učební obor jsem měl jasno. Maminka je floristka, takže jsem věděl jaké je to dělat sám na sebe a řídit si svůj čas i práci. S tátou jsme to pak hodně řešili jaký obor si vybrat, byl jsem i několikrát na Burze škol, která mi v tom dost pomohla, Jarov tam měl tenkrát moc hezký stánek, tak bylo rozhodnuto.
Jak bys ses v 5 větách charakterizoval?
V 5 větách nevím, ale 5 slov která mě charakterizují bych dohromady dal. Myslím si, že jsem dochvilný, spolehlivý, pracovitý, nekonfliktní a pokud bych měl vybrat i jednu negativní ( kterých je teda víc) řekl bych puntičkář- myslím že je to sice dobrá vlastnost ale kolegové jsou kvůli mě na zakázce často déle, protože chci mít práci odvedenou pro zákazníka dokonale.
Bylo pro tebe řemeslo jasnou volbou nebo jsi přemýšlel ještě nad jiným oborem?
Ano bylo, už na základní škole jsem věděl, že manuální práce je pro mě ta pravá. “Nejseš studijní typ”, tak mi to ve škole říkali, já bych je trochu opravil, na základní škole jsem sice samé jedničky neměl, za to výuční list jsem získal s vyznamenáním, protože jsem věděl, že to co se na střední učím budu potřebovat a bude mě živit, proto to učení šlo znáz. Jak říkám to co jsem nevěděl, byl konkrétní obor, ale to jsem díky dlouhým rozhovorům s tátou nakonec vybral na jedničku.
Čím jsi chtěl být jako malý?
Hasičem. Mám kamaráda, se kterým jsem vyrůstal celý život a přidal se k dobrovolným hasičům, v rodině mám ještě dva strejdy, co jsou taky hasiči. Vždycky mě to lákalo, zachraňovat životy. Nabízí se asi otázka proč jím teda nejsem? Z velmi praktického důvodu, myslím si, že řemeslem se dají vydělat lepší peníze a člověk může být svým pánem.
Co považuješ za svůj největší úspěch?
Asi to, že jsem i přes nálepku “nestudijní typ” dostal výuční list s vyznamenáním a pokračuji na maturitní nástavbě. Pokud bych se měl zamyslet nad nějakým osobním úspěchem, je to asi to, že jsem si za své vydělané peníze udělala řidičák a koupil auto, dojíždění do Prahy se hned stalo snesitelnější, když člověk nemusí vstávat v půl 4 ráno. Myslím si, že také udržet si práci ve stejné firmě od prvního ročníku až do teď je úspěch.
Účastnil ses nějaké řemeslné soutěže? Pokud ano, jaké a jak to dopadlo? Jak to vnímali tví kamarádi – pochválili tě nebo jsi třeba cítil i závist či lhostejnost nebo naopak větší pozornost?
Ano účastnil jsem se soutěže České ručičky a Vědomostní olympiády Cechu instalatérů a topenářů, kde jsem se v obou soutěžích dostal až do celorepublikového kola. Co se týče mých kamarádů, jsou hlavně z oboru, takže mě samozřejmě pochválili, i když já se tím nerad chlubím.
Nikdo nejsme ideální, je něco, na čem bys podle tvého názoru měl ještě zapracovat?
Jsem čerstvě po škole takže mám chuť říct, že naučit se musím všechno. V mém oboru se člověk celý život učí a pokud chce být pro zákazníka kvalitní, nikdy se učit nepřestane. Láká mě hodně práce s plynem, chtěl bych umět sám zapojovat celou soustavu plynovodu, ale zrovna potřebné vzdělání k plynu je hodně obsáhlé a přísné, přeci jen jde o život. Základ jsou další certifikace i popřípadě živnostenský list je praxe, tak na té pracuji.
Jaké jsou tvoje plány do budoucna?
Rád bych se učil od lepších v oboru než jsem já, abych okoukal a osahal si co se dá, myslím že tak v rozhraní 5-6 let bych si chtěl zkusit založit živnost a pracovat sám na sebe. Pokud bych se měl bavit o daleké budoucnosti, rád bych pod sebou měl lidi, kteří budou zodpovědně vykonávat práci v mé firmě.
Proč si myslíš, že tolik mladých lidí dává přednost jiným oborům před řemeslem (co si mladí o řemesle vlastně myslí- co tví kamarádi?)?
Přijde mi, že ve společnosti se řemeslo v mladé věku hodně shazuje. Pokud jsi “ hloupý” jdeš se vyučit pokud jsi “chytrý” jdeš si udělat maturitu, ale o tom to vůbec není. Až když lidé mají vlastní byty a domy zjistí jak moc je řemeslo potřebné a jak těžké je sehnat řemeslníka, který si na ně udělá čas ten samý rok a práci odvede kvalitně.
Kdybys měl vrstevníky nalákat k řemeslu, jak bys to udělal?
Myslím, že to děláte vy :). Tedy různé osvětové programy, burzy škol, akce pro veřejnost, podcasty nebo videa, která mohou třeba učitelé na školách pouštět a právě i ty děti z města a sídliště můžou vidět, jak zajímavá to je práce rukama. Bylo by také fajn přestat se bavit o řemesle jako o něčem méněcenném, protože dobrý řemeslník je k nezaplacení.
Co ti chybí ve výuce řemesel a podobných oborů?
Na naší škole mi asi nic nechybělo, škola je vyhlášená svým individuálním přístupem a díky tomu, že mi to na praxích šlo jsem mohl do firmy už v prváku.
Co by podle tvého názoru pomohlo propagaci řemesel?
Jak jsem říkal, víc se o řemeslu bavit v dobrém slova smyslu a propagace mezi mladými aby měli představu co to obnáší.
Máš nějakou vtipnou historku ze školy či praxe?
Napadá mě asi jen jedna. V prváku, opravdu na začátku jsme měli praxe a pana mistra zavolali k havárii jako jediného s potřebným oprávněním. My jsme začali na dílnách blbnout a jeden spolužák začal svářet jako o život, nejvtipnější bylo že i když si myslel že je to největší frajer, po příchodu pana mistra byl úplně malinký, jak dostal seřváno.
Máš nějaký životní sen, který by sis chtěl splnit?
To už jsme taky vlastně nakousli, vlastní fungující firma se zaměstnanci na které se můžu spolehnout a pokud bych měl zmínit nějaký osobní sen, tak se asi podívat do Ameriky.