Osvětlení od Eliase Palmeho zdobí operu La Scala

Firma Elias Palme byla založena v roce 1849 a už od počátku se zaměřovala na výrobu přepychových svítidel. Křišťálové lustry sklárna dodává do celého světa, například do opery La Scala v Miláně, opery v Římě nebo hotelu Waldorf Astoria v New Yorku.

Elias Palme [1] se narodil 10. března 1827 v Kamenickém Šenově v rodině sedláka a pekařského mistra Josefa Benedikta Palmeho a Theresie Palmové, roz. Schneiderové jako jedno z deseti dětí. Od dětského věku musel namáhavě pracovat. Rodiče ho poslali do učení k pasířskému mistrovi Klingerovi do České Kamenice, později pracoval u Schönbecka v Kamenickém Šenově. Po vyučení se kolem roku 1845 odebral na zkušenou do Vídně, kde se zdržel jen krátce, protože dostal povolávací rozkaz z Prahy. V Praze se však dal z vojenské služby vykoupit a vrátil se do Kamenického Šenova zatížen dluhy. Po návratu pracoval u pasířského mistra Uhleho a díky své píli dluhy nejen splatil, ale po té si z vejminku, který mu otec přenechal, zařídil vlastní dílnu. V této době se Elias Palme sblížil s výrobcem křišťálových lustrů Reinholdem Palmem z blízké Práchně, potomkem Josefa Palmeho (1701–1747), v jehož dílně byl v roce 1724 vyroben první křišťálový lustr. Vztah obou rodin se později projevil oboustranným kmotrovstvím při křtech dětí. 27. října 1851 se Elias Palme oženil s Johannou Günterovou, dcerou malíře skla a obchodníka se sklem. V rodině se narodili tři synové a pět dcer. V roce 1860 začíná Palme podnikat společně se svým bratrem Fritzem. Od počátku ve svém podniku zaváděl nejnovější metody a pracovní stroje (v roce 1876 např. zřídil první kulírnu a brusírnu na parní pohon v Severních Čechách), usiloval také o dobré vztahy se svými zaměstnanci a obchodními partnery. Jeho skleněné korunové lustry brzy prosluly svou kvalitou. V roce 1874 vstoupili do rodinného podniku Eliasovi synové Reinhold a Franz Friedrich. Reinhold absolvoval techniku v Mittweidě a vyučil se pasířství u otce a částečně v Berlíně a Anglii, proto převzal vedení kovodílen. Franz Friedrich s obchodním vzděláním se věnoval obchodu. Spolupráce s oběma syny byla úspěšná, obchod vzrůstal. Tovární budova musela být zvětšována. Roku 1890 se stávají starší synové podílníky a nejmladší syn prokuristou. Na podzim roku 1893 Elias Palme onemocněl a 31. prosince ve věku 66 let zemřel. Pochován byl v rodinné hrobce v Kamenickém Šenově. Vedle svých podnikatelských aktivit působil po třicet let jako radní a obecní zastupitel města, přičemž se významně zasloužil o jeho novou tvář, zvláště po požáru v roce 1868. [2]

Firma Elias Palme & Co. byla založena v roce 1849. Od počátku se zaměřovala na výrobu přepychových svítidel. Kromě kreativní tvorby nových návrhů se Palme specializoval také na věrné kopie historických originálů, což vyžadovalo podrobné studium originálních svítidel ze zámku Versailles a Fontainebleau. [3]

Firma od pařížských sléváren odkoupila staré technologie "surového lití" korunových lustrů a sama se podílela na vývoji různorodých skleněných zdobných a nosných článků a kovových součástí nezbytných pro spojení a funkci svítidla. Úspěch Eliase Palmeho spočíval v dokonalé organizaci práce a harmonizaci činnosti sklářů a pasířů tak, že bylo možné nejen urychleně zvyšovat produkci, nýbrž díky promyšlené konstruktérské práci rovněž přijímat vysoce náročné zakázky. [4] Zvyšování produkce se však nikdy neodrazilo ve snížení kvality, nejvyšším obchodním principem firmy totiž byla zásada "Dělat jen tolik, aby se vše dalo udělat přesně a osobně přehlédnout a zkontrolovat". [5]

Firma se brzy etablovala jako osvědčený výrobce luxusních svítidel pro paláce, kostely a slavnostní sály. Její lustry byly oceněny na světové výstavě ve Vídni v roce 1873 a na výstavě v Barceloně v roce 1888. V době svého největšího rozkvětu měla firma Elias Palme & Co v Kamenickém Šenově a ve Smržovcekolem pěti set zaměstnanců. Nová tovární budova vystavěná v roce 1905 ve svých bočních křídlech ukrývala většinu sklářských provozů, brusírnu, kulírnu, slévárnu, soustružnu, pasírnu, lakovnu i galvanickou laboratoř. V čelní na sever obrácené budově, pak byly kanceláře, vzorkovna a výstavní sál. Tato impozantní stavba byla vybudována místním stavitelem Adolfem Richterem v secesním stylu s prvky eklektismu. V roce 1928 vznikl v jejích dílnách do té doby největší ověsový koš pro hlediště Královské opery v Římě o průměru deseti metrů. V letech 1928-1939 následovaly další významné zakázky např. La Scala v Miláně, Hotel Waldorf Astoria v New Yorku, opera v Sydney. [6] Továrna Eliase Palmeho vyrobila také osvětlení pro palác tureckého sultána, divadlo Albee v New Yorku a rovněž lustry pro palác svobodných zednářů v Kodani a Německý spolkový dům v Praze. Po válce byla firma znárodněna a zahrnuta pod „Společnou národní správu podniků pro výrobu skleněných lustrů v obvodech Bor a Kamenický Šenov se sídlem v Kamenickém Šenově“.

Poslední soukromý majitel podniku Harry Palme (1882-1955), který byl jako specialista vyjmut z poválečného odsunu, tu musel z počátku zaučovat nově příchozí české zaměstnance. Znárodněná výroba se roku 1966 z velké části přesunula do nové továrny národního podniku Lustry (dnešní Preciosy) v dolní části města a v roce 1972 zde definitivně skončila. Původní továrna pak krátce sloužila jako sklad. Budova továrny na výrobu lustrů Elias Palme byla 31. prosince 2007 prohlášena kulturní památkou.

V roce 2013 jsme byli pozváni do uzavřené budovy sklárny, pro kterou jsme měli najít nového investora. Avšak její genius loci nás i přes vyhaslé pece a zastavený provoz uchvátil natolik, že jsme se rozhodli sklárnu sami koupit, obnovit výrobu, a oživit věhlas značky ELIAS PALME. Ve spolupráci s nejstarší sklářskou školou v Evropě (1856) jsme začali dohledávat zbylé střípky výrobní dokumentace a dobové produktové katalogy, abychom mohli znovuvytvářet zapomenutou krásu dle původních návrhů a v souladu s původní technologií výroby. Souběžně s tím se orientujeme na ruční výrobu užitného a luxusního skla, u kterého využíváme starých tradičních technik foukání do dřevěných forem nebo foukání z ruky. Následným mnohahodinovým opracováváním, broušením, hranováním či rytím dotváříme jednotlivé kusy skla. Nezapomínáme ale také sledovat současné trendy v oblasti použitých barev či unikátního materiálového složení. V použití některých materiálů jsme jediní na světě.[7]

Originální, ručně foukané a následně zušlechťované a broušené sklo, vzniká na huti sklárny Elias Palme od namíchání sklářského kmene, přes vyfoukání surového skla do tvaru polotovaru, přes broušení a hranování vystihující správnou hru barev a světla, až po finální kontrolu a uložení do obalu. Exkluzivní, ručně vyráběný obal podtrhující hodnotu skleněného skvostu, chrání a provází svůj vzácný náklad na cestě za svým budoucím majitelem. Proces výroby je striktně tradiční, využívající léty prověřené postupy a tradiční nástroje a fortel sklářů. Své nástroje si každý sklář doupravuje dle svých specifických potřeb. Malosériová produkce je limitovaná výrobou a nároky na kvalitu.[8]

 

Podstatou úspěchu prodeje užitného skla je několik základních požadavků...

Musí se líbit. Cílem je vytvořit tvarový zářič, který musí okouzlit.

Musí k sobě přitáhnout pozornost rovněž lomem a odrazem světla či za pomoci alchymie barev.

Musí být příjemné na dotek. Ergonomie je zásadní pro dosažení potřebného pocitu sounáležitosti s výrobkem.

Musí být příjemné v ruce a především v ústech.

Musí mít příběh a ducha. Ruční výroba má na rozdíl od strojového opracování nezaměnitelnou přidanou hodnotu. Tou je vnitřní koncentrovaná energie lidí, kteří se výrobku dotýkali svýma rukama. Nebyly to dotyky letmé ani náhodné, každý z nich byl vedený cíleně, se svou přesnou silou a intenzitou.

A ten na rozdíl od chladu stroje po sobě zanechá ve hmotě věčný otisk tvůrčího ducha, jehož si při troše fantazie můžete přehrát ve své mysli jako proces zhmotňování za účasti správného seskupení všech živlů – ohně, vody, vzduchu i země.

Zde má opravdový význam pojem ruční výroba. Není to pouhá prázdná fráze. Je to detailní popis a pojmenování procesu zhmotnění tvůrčí myšlenky.

Takovou skleničku si totiž ani nekoupíte sami pro sebe. Většinou to bývá dar, kdy ten, kdo dává, tímto způsobem skutečně oceňuje hodnotu jak daru, tak především obdarovaného.

Dokonalý výrobek je pouze ten, který bezezbytku ctí odvěké přírodní zákony. Jen takový vás přečká.

Elias Palme s.r.o., sídlo společnosti Pařížská 67/11, 110 00 Praha 1 – Josefov

Email: info@eliaspalme.cz, Tel.: (+420) 602 347 839

Sklárna - Dlouhá 168, 471 14 Kamenický Šenov

http://www.eliaspalme.cz

 

Autor: AMSP ČR. Ing. Naděžda Petrů, Ph.D. Manažer marketingové komunikace pro projekt Rok rodinného podnikání 2018. Tel. 736 528 436. e-mail: petru@amsp.cz

[1] Příjmení Palme patřilo v Kamenickém Šenově a v Práchni k nejfrekventovanějším. V roce 1934 zde toto jméno neslo 35 osob. Kvůli častému výskytu tohoto příjmení se již od 16. století používala upřesnění charakterizujícími přídomky, např. Palme Meisel, Palme Tausch, Palme König apod. Viz Steinschönau

[2] Österreichisches biographisches Lexikon 1815-1950. Wien: Verlag der Österreichischen Akademie der Wissenschaften. Bd. 7 (Lfg. 34, 1977), s. 305. Heslo: Elias Palme

[3] KŘIVÁNKOVÁ, Dana. Konzervování a restaurování historických lustrů z Kamenického Šenova plazmo-chemickými metodami : bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně 2008.

[4] SMEJKAL, Ladislav. In: Libereckým krajem. Osobnosti = Through the Liberec Region. Personalities = Durch die Region Liberec. Die Persönlichkeiten = Krajem Libereckim. Wybitne postacie. Liberec: Liberecký kraj, 2007, s. 104.

[5] PALME, Harry. Bilance mého života [přel. J. Čižinský]. Cit. podle ŠVANDA, Martin. Tunning : bakalářská práce. Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně 2013.

[6] KŘIVÁNKOVÁ, Dana. Konzervování a restaurování historických lustrů z Kamenického Šenova plazmo-chemickými metodami : bakalářská práce. Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity v Brně 2008.

[7] http://www.eliaspalme.cz/nas-pribeh.html

[8] http://www.eliaspalme.cz/produkty2.html