Řeznictví se mu povedlo obnovit díky receptům z notýsku
Oldřich Čejka navazuje na tradici řeznictví a uzenářství, které měl jeho dědeček Josef. Ten vybudoval podnik už v roce 1930, ale po roce 1948 mu ho komunisté sebrali. Po revoluci se Oldřich rozhodl rodinnou tradici obnovit. Z malého maminčina notýsku, která jej měla po svém otci, vyčetl postup pro výrobu pečené sekané od Čejků, výběrových párků a tlačenky – celkem dnes vyrábí přes 80 druhů produktů, měsíčně jich vyrobí až 50 tun.
Řeznictví a uzenářství Oldřich Čejka, s.r.o.
Začalo to v rodině Pátků na přelomu 19. a 20. století. V roce 1901 se narodil Josef, který ve třicátých letech minulého století položil základ rodinné tradici, která se točila a točí kolem masa. Ze sedmi dětí, které se svou manželkou přivedl Josef na svět, zůstaly u řemesla tři. A další generace, i přes nepřízně v podobně hospodářské krize, komunismu a kolektivního vlastnictví, i novodobé hospodářské krize, udržely rodinnou tradici živou a voňavou. Tak už to v řeznictví bývá.
Po dědovi Josefovi se dodnes zachovala historická rarita - ocílka na broušení nožů – pamatuje dobu před cca 130 lety. Řeznickému řemeslu se Josef šest let učil u řezníka a hostinského Kubelky v Heřmanově Městci. Osud ho poté zavál do Bartoňova nedaleko Ctětína, v době, kdy mladá Československá republika prožívala léta budování a nadšení a jeho obyvatelé tvořili chudí kameníci pracující v nedalekých žulových lomech. Josef Pátek, hýřící elánem a touhou podnikat, otevřel nejprve kramářskou živnost. Záhy k ní přidává živnost řeznickou. A v roce 1930 se i přes probíhající hospodářskou krizi, která těžce zasáhla zdejší kraj, rozhodnul pro nejzásadnější krok - v srpnu 1930 odeslal živnostenskému odboru Okresního úřadu v Chrudimi žádost o povolení licence na živnost hostinskou a výčepní. Ačkoliv udělení živnosti neproběhlo bez komplikací (ostře se proti tomu postavili například představitelé Společenstva hostinských a výčepních z nedalekých Nasavrk), na konci srpna ji Josef získal a v Bartoňově se to začalo točit (ve výrobě, v tanečním sále i ve výčepu). Byť dům už rodině nepatří, dodnes jsou zde k vidění klasické řeznické háky - na návštěvníka dýchne kouzlo původní řeznické a uzenářské výroby.[1]
Jeho párky, sekaná, jitrničky i tlačenka byly vyhlášeny široko daleko po celém kraji. Díky svému řemeslnému umu dokázal uživit svoji mnohačlennou rodinu – měl sedm dětí. Jenže i jemu překazil podnikání rok 1948. Všechno mu sebrali, podali na něj trestní oznámení, babičku poslali jako prodavačku do vlastního krámu, který jim už však „neříkal pane“. Děda zůstal úplně stranou, ze ztráty svého majetku se nevzpamatoval a zemřel v 60ti letech.
Řeznickou tradici ale udržovaly při životě jeho děti Josef a Jaroslava. Syn Jaroslavy jezdil s maminkou po venkovských zabijačkách a po vojně se stal vedoucím prodejny uzenin – získal dost zkušeností k tomu, aby po revoluci rodinnou tradici obnovil. Oldřich se dědečku Josefovi podobá v několika věcech – nejen v touze budovat rodinné řemeslo, navazovat na tradice a podnikat, ale i v ochotě riskovat, která je ale s podnikatelským řemeslem neodmyslitelně spjata. Prokázal notnou dávku odvahy – musel investovat do budovy, do technologického zařízení, do všech řeznických potřeb, střev, koření, atd. Ale co se receptur týče – tady měl na co navazovat. Z malého maminčina notýsku, která jej měla po svém otci, vyčetl postup pro výrobu Pečené sekané od Čejků, výběrových párků, tlačenky – celkem dnes vyrábí přes 80 druhů produktů, měsíčně jich vyrobí až 50 tun.
Oldřich má pokračovatele ve svých dětech. Eva začala chodit do krámu a pomáhat už ve svých jedenácti letech – před šestou, dokonce i na Štědrý den. O pár let později se syn Oldřicha Čejky Martin i dcera Eva společně vrhli do modernizace podniku. V roce 2015 tak firma prošla přerodem ze soukromého podnikání a právní formy OSVČ na rodinné s.r.o. Zároveň byla nastavena celá řada automatizace procesů ve firmě, kterou mladá nastupující generace vidí jako klíčovou v dalším rozvoji podniku do budoucna.[2]
Na světě je ale už nová generace. Vnuk František však zatím vystupuje pouze v roli malého modela a milovníka poctivých staročeských uzenin, na které je rodinný podnik, jenž překonal všechny těžkosti v minulém století, hrdý. Ta nejmladší generace zatím jen baští a hodnotí, ale kdo ví – třeba budou i oni jednou střežit rodinné recepty a předávat je svým dětem …[3]
Řeznictví a uzenářství Oldřich Čejka, s.r.o.
Sídlo firmy: 53002 Pardubice - Zelené Předměstí, 17. listopadu 180
Datum vzniku: 30.10.2014[4]
E-mail: info@reznictvicejka.cz
https://www.reznictvicejka.cz/
Prodejny a bufety
17. listopadu 180, Zelené Předměstí 530 02, Pardubice 2
Palackého náměstí 142, 539 73 Skuteč
Prosetín 66, 539 76 Prosetín u Hlinska
Palackého třída 543, Chrudim IV, 537 01 Chrudim 1
Kolik % masa je v Libereckých párcích od Čejků? Jak se vyrábí a čím se liší Fotbalová klobása Sparta od klobásy Slávie? Na jakém dřevě se hotové klobásky udí? Z čeho se vyrábí vyhlášená tlačenka a kolik masa na ní spotřebují každý den? Na tyto a další otázky naleznete odpověď na ČT1 v pořadu Toulavá kamera za rodinným stříbrem - https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12295318969-toulava-kamera-za-rodinnym-stribrem/218562221510004-pardubicky-kraj-a-kraj-vysocina
Dvaatřicet rodin, které se rozhodly vzít osud do vlastních rukou a po sametové revoluci obnovily podniky svých předků, navázaly na jejich um a tradici nebo založily své vlastní firmy, navštěvuje Iveta Toušlová a Josef Maršál. Premiéra vždy každý pátek na ČT 1 v 18,25, pořad je opakován i v sobotu na ČT 1 v 9,05 hodin. Dosud odvysílané díly najdete na https://www.ceskatelevize.cz/porady/12295318969-toulava-kamera-za-rodinnym-stribrem
Autor: AMSP ČR. Ing. Naděžda Petrů, Ph.D. Manažer marketingové komunikace pro projekt Rok rodinného podnikání 2018. Tel. 736 528 436. e-mail: petru@amsp.cz.
[2] https://www.reznictvicejka.cz/kopie-maso
[3]https://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/12295318969-toulava-kamera-za-rodinnym-stribrem/218562221510004-pardubicky-kraj-a-kraj-vysocina
[4] Údaje byly ověřeny v databázi ekonomických subjektů ARES 4.8.2018