Rodinnou sklárnu musel pravnuk zakladatele po revoluci odkoupit od státu
Historie nižborské sklárny Antonína Rückla sahá až do roku 1846, největší rozmach slavila mezi oběma světovými válkami – tehdy se stala akciovou společností, měla tisícovku zaměstnanců a zastoupení po celém světě od Belgie až po Indii. Komunisté ale firmu znárodnili a místo krásného skla zde začali vyrábět skleněné nočníky. Po roce 1989 chtěl Jiří Rückl, pravnuk prvního z majitelů firmy, získat podnik v restituci. Bohužel to nebylo možné, a tak musel nižborskou sklárnu od státu za 35 milionů korun odkoupit. Dnes je novou prioritou rodinné sklárny Rückl Crystal turismus – za jejich řemeslem jezdí lidé z celého světa.
Rodinná sklárna Rückl je synonymem prvotřídního broušeného křišťálu od roku 1846. Tradice tavení skla a prověřené sklářské postupy se však v rodině předávají z generace na generaci již po tři sta let.
Přímí předchůdci zakladatele nižborské sklárny Antonína Rückla se usadili na Chrudimsku, kde v roce 1846 Jan Rückl založil sklářskou huť v tamním Cyranově Wostrově (dnešním Ostrově). Zásadním bodem, kolem něhož se točilo nejvíce starostí tehdejšího huťmistra, bylo získat smlouvu s majitelem polesí na těžbu dřeva. Les se většinou pronajímal „na holo“ – vytěžilo se dříví a prostor se připravil na novou setbu. Ve stejnou chvíli se však již hledalo nové místo, za kterým by se skláři opět přesunuli. Když však milujete to, co děláte a střežíte rodinnou tradici jako ten nejcennější poklad, oddaně akceptujete vše, co k ní patří. Společně s tímto datem byly položeny základy budoucího sklářského impéria, které už své vášně navždy spojilo s několika místy na českém
Antonín Rückl se narodil 4. 12. 1840 v Ostrově ve sklářské rodině, stal se zakladatelem prosperující sklářské společnosti, lze jej považovat za významnou osobnost českého sklářství. Zemřel dne 13. 11. 1930. Intuice, jež mu správně napovídala, že přesuny za materiálem brzy vystřídají továrny se stabilním sídlem, ho nezklamala. V městečku, kde nikoho neznal, víru Antonína Rückla nezlomil ani fakt, že v malebném údolí křivoklátských hor není ani jeden sklář. Ikonická síla osobnosti majitele však dokázala jako magnet přitáhnout stovky brusičů, foukačů a dalších sklářů ze dvou rodinných skláren na severu Čech a na Vysočině. Rok poté každému z potomků přidělil po jedné z nich - díky dlouhodobé spolupráci s distributory léčiv nesly od roku 1891 ve znaku čápa se skleněným flakonem a zátkou v zobáku.
Antonín vybudoval sklárnu ve Včelničce u Jindřichova Hradce v roce 1875, ve Skalici u České Lípy v roce 1893 a jako poslední a nejmodernější v té době v roce 1903 se rozhodl na zelené louce postavit sklárnu v Nižboru. Na počátku dvacátého století, již poznamenaném technickým pokrokem, to byl právě Antonín, který dokázal přesně vystihnout potřeby nastupující generace a odvážil se k riskantnímu kroku - novou sklárnu vybudoval v bezprostřední blízkosti právě vzniklé železnice z Prahy do Rakovníka. Sklárna se brzo stala známou v celé Evropě, v několika zemích měla i své zastoupení.[1] Nižborská sklárna je nejmladší, a jedinou stále fungující sklárnou, která vznikla díky této rodině – nesla název firma „Antonín Rückl a synové“. Výroba byla od počátku zahájení provozu zaměřena na moderní barevné sklo, medicinální sklo a dodávala suroviny pro výrobu benglí pro jablonecký průmysl. Skutečná zlatá éra nastala v období mezi dvěma světovými konflikty, kdy se v roce 1923 z rodinných skláren stala akciová společnost a pozornost se zaměřila na rozšiřování a inovace. V tomto čase se všechny společnosti Rückl pyšnily tisícovkou zaměstnanců, sklady v hlavním městě a zastoupením po celém světě od Belgie a Anglie až po Indii nebo Damašek. V čem byl jako podnikatel Antonín výjimečný? Byl novátorem v širokém spektru sklářské výroby; od barevného, medicinálního skla přes osvětlovací k polooptickému sklu.
1945-1989 Těžké časy komunismu
Nové období rodinného impéria se začalo psát dnem 28. 10. 1945, kdy v platnost vešel státní znárodňovací dekret prezidenta Beneše číslo 100. Nad rodinnými firmami se po letech prosperity stáhla temná mračna. Těžké časy sklárnám přinesl nejen zákaz používat název, rodinné jméno či ochrannou známku s čápem ve znaku, ale i definitivní zrušení brusíren. Zaměstnanci sice v podnicích zůstali, produkce však byla nucena přizpůsobit se novým potřebám a vydat se cestami rozrůzněné a státem řízené výroby. Zatímco Včelnička si mohla zachovat dosavadní zaměření na barvené sklo a pokračovat ve specializaci na vyhlášený rubín, Skalice byla přebudována na produkci technického skla. V Nižboru byla veškerá broušená či jinak zušlechtěná produkce označena za poslední přežitek buržoazie a zrušena. Výroba se zaměřila na kyvety – hranaté nádoby podobné akváriím určené pro zdravotnictví, a skleněné nočníky – pohnutá sortimentní historie jakoby přesně odpovídala totalitní bezmoci, v níž se sklárny dlouhých čtyřicet let poté nacházely.
1989 - Hořkosladký návrat domů
Po dlouhém čase v odloučení konečně přišel rok 1989 a s ním i mnohá očekávání. Rodinu, která se dříve nadechovala v jednom rytmu, však z revoluční euforie rychle vytrhla zamítnutá restituční žádost. Na výjimku se vztahoval zákon o demokratickém období mezi lety 1945 až 1948, který ani pozdější politické tlaky na prosazení zákona o takzvané „době nesvobody“ díky chybějící podpoře poslanecké sněmovny nedokázaly prosadit. A tak jedinou možností, jak sklárnu navrátit do rukou majitelů, zůstala jeho koupě. „Tatínek mi kladl na srdce, ať si koupi dobře rozmyslím, protože nejde pouze o sklárnu jako takovou, ale také o péči a závazek vůči sklářům a jejich rodinám, které k tomu neoddělitelně patří,“ vzpomíná na polistopadové události pokračovatel tradice rodu a pravnuk prvního z majitelů Jiří Rückl, kterého ke sklářství přitáhly nejen geny, ale i vzdělání ve sklářských technologiích. Vyhospodařenou nižborskou sklárnu v roce 1992 získal od státu za třicet pět milionů korun a první renovace mohly začít.
2006 - Nový život v Nižboru
Po koupi nové pece a obnovení zdevastovaného provozu se sklárna zaměřila na reorganizaci vlastní struktury. Dosavadní obchod se sklem byl poznamenán nejen změnou zaměření, ale i spojováním pod národní celky a vedením státní organizace Skloexport, která mezi produkcí a zákazníkem figurovala jako oficiální prostředník. V prvních porevolučních letech obchody navázaly na kontakty ze státem regulovaných zakázek, postupně však rostly a emancipovaly se na soběstačnou úroveň. K několika prodejnám se přidal reprezentativní showroom v Poslanecké sněmovně na Valdštejnském náměstí, který byl po roce 2006 vystřídán prodejní galerií přímo ve výrobním areálu nižborské sklárny. Turismus se stal novou prioritou obrozené rodinné sklárny a díky spolupráci s cestovními kancelářemi, obchodníky a průvodci slaví velké úspěchy dodnes, protože to vždy bylo právě autentické řemeslo a lidský um, za kterými lidé váží cestu z celého světa.
2017 - Vyprávíme příběhy. Zásadní změny přináší sklárně rok 2017. Se vstupem investora a mecenáše českých značek Martina Wichterleho má po staletí budované řemeslo příležitost zazářit také na poli současného designu. Nová kolekce pod vedením uměleckého ředitele Ronyho Plesla vzdává hold tradici českého sklářství a ikonám české historie. Bere si to nejlepší ze staletími prověřených sklářských postupů a posouvá je na další úroveň. Historické dekory z rodinného archivu tak ožívají v krajinách moderních tvarů a pastelových odstínů a vyprávějí příběh dávného sklářského rodu Rücklů, který u nás nemá obdoby.
Kolekce Rudolph II
Navzdory dlouholeté a spletité historii sklárna Rückl i po sto sedmdesáti letech hýří energií. Její síla tkví v takřka rodinné sepjatosti, která jí v žilách koluje po devět generací, ve víře v kvalitní sklo a smyslu pro autentické řemeslo, které je pro všech sto čtyřicet dnešních zaměstnanců životním posláním, bez něhož si už neumí svůj život ani představit. Rückl není jen sklárna, ale rodina. Společenství lidí, kteří skutečně věří v to, co a jakým způsobem dělají a neváhají ze sebe vydat to nejlepší.
Sklárna je v Česku známá tím, že vyrábí řadu různých státních ocenění. Ve sklárně vedle běžných výrobků vznikaly například sošky Českých lvů, cena Ferdinanda Peroutky nebo takzvané Křišťálové oko pro vítěze soutěže Czech Press Photo. Sklo od nižborských sklářů se dostalo k papeži Janu Pavlu II., anglické královně Alžbětě II. nebo bývalému americkému prezidentovi Billu Clintonovi.
RÜCKL CRYSTAL a.s.
sídlo: 26705 Nižbor, Lánská 141
datum vzniku: 22.10.2015[2]
Obchody:
Rückl Flagship Store, Železná 493/20, Praha 1, Staré Město, +420 224 237 196
praha@ruckl.cz
Rückl Factory Store, Lánská 141, Nižbor, +420 734 576 668
nizbor@ruckl.cz
Medailony o firmě je možno shlédnout na https://www.youtube.com/channel/UCKqOicYxurZKiJtAOyc43NA
Autor: AMSP ČR. Ing. Naděžda Petrů, Ph.D. Manažer marketingové komunikace pro projekt Rok rodinného podnikání 2018. Tel. 736 528 436. e-mail: petru@amsp.cz. Zpracováno na základě zápočtové práce studentky Veroniky Čerešňové do předmětu Moderní management, vyučovaného na Vysoké škole finanční a správní, a.s.
[1] RYDVALOVÁ, Petra a Vlastimil HOTAŘ. Podnikání ve sklářství. Inovace jako cesta z krize s příklady ze severních Čech. První vydání, 2012-02-02, Vydavatel: VÚTS, a.s. ISBN 978-80-87184-28-8. s. 19
[2] Údaje byly ověřeny v databázi ekonomických subjektů ARES 20.5.2018