S rokem 2013 vešla v platnost evropská směrnice 2010/45/EU o hotovostním účetnictví (cash accounting), jejíž významnou součástí je jiný režim pro DPH. Znamená to, že členské země EUmohou umožnit malým podnikům odvádět daň z přidané hodnoty až po přijetí platby za dodané zboží či poskytnutí služby. Využívání režimu hotovostního účetnictví by ale na druhou stranu posunulo nárok odběratele na odpočet DPH až k okamžiku, kdy za odběr produktu skutečně zaplatí.
Zavedení hotovostního účetnictví není pro členské státy povinné. Nicméně tento režim již některé země využívají na základě individuálně udělené výjimky, například Velká Británie. Ze s námi srovnatelných ekonomik jej využilo například Slovinsko.
Jakkoli existují výrazné argumenty pro i proti, pravdou je, že platební morálka zejména v některých oborech se dostala na zcela neúnosnou úroveň, a tíží zvláště živnostníky s menšími obraty. Dostávají se často do situace, že za odvedenou práci nejen nedostanou zaplaceno včas, ale ještě musí z vlastní kapsy odvést státu DPH. Obrana je díky jejich nízké tržní síle velmi limitovaná a problémy s cash flow mohou vést k rychlé likvidaci živnosti. Jiné účinné řešení tohoto palčivého problému než daňové v tuto chvíli naše podnikatelské prostředí nenabízí.
K nejčastějším proti-argumentům náleží zejména administrativní náročnost, s čímž lze při současném stavu návrhu zákona částečně souhlasit. Povinnost „měsíčně podávat hlášení o fakturách obdržených v režimu hotovostního účetnictví (HÚ) a též datu a výši úhrady,“ však není dána evropskou směrnicí, nýbrž je českým specifikem. Ostatní administrativa je pouze zdánlivá, již nyní zde totiž máme různé sazby DPH, systém přenesené daňové povinnosti či institut nespolehlivého plátce. Umožnění hotovostního účetnictví by tak znamenalo jen přidání jedné kolonky do účetních systémů. Na druhé misce vah by mohlo být zlepšení platební morálky a kultivace znepokojujícího podnikatelského prostředí v některých oborech.
Malé a střední podniky, tedy firmy od 0 do 250 zaměstnanců jsou nejméně homogenní skupinou ekonomiky, z čehož místy plynou nikoli shodné zájmy, a hotovostní účetnictví k nim nesporně patří. Pokud by byl princip odvodu i nároku na DPH zaveden plošně, šlo by o jasný a přehledný systém s minimem daňových úniků a výjimek, které jsou obecně zdrojem snížené průhlednosti naší legislativy. S tím však politicky na úrovni EU nelze počítat.
S vědomím jisté kontroverze tohoto tématu si v rámci nastavených mantinelů tedy umíme představit podporu zavedení systému hotovostního účetnictví za podmínek:
1)
Oboustrannosti (odvod DPH pouze z uhrazených faktur, ale i nárok na odpočet až po zaplacení dodavatelům)
2)
Dobrovolnosti (vstupu do režimu hotovostního účetnictví)
3)
Minimalizace administrativní zátěže (konkrétní návrh zákona musí minimalizovat úkony požadované ze strany firem, zejména u těch, které tento režim nemohou či nechtějí uplatnit)
AMSP ČR, 25.10.2013
Kontaktní osoba: Ing. Pavla Břečková, Ph.D. (breckova@audacio
cz), členka představenstva AMSP ČR