Nový návrh ve smyslu konkrétně oblasti nelegální práce nelze považovat za příliš zdařilý, neboť nebere v úvahu širší souvislosti. Problém je hlubšího charakteru.
Není zcela jasné, co je primárním důvodem navrhované změny: deklarovaným cílem je totiž změnit právní úpravu „zákazu nelegální práce tak, aby byla lépe prokazatelná“, nicméně uvedené varianty řešení zahrnují zejména silné represivní režimy, které budou mít dopad do roviny též vztahů obchodních, přičemž prokazatelnost nelegálnosti se navrhovaným opatřením příliš nezvýší.
Širší souvislostí, kterou postrádáme, je zejména vazba na Zákoník práce a na Obchodní zákoník, nově předkládaný návrh řeší problém značně izolovaně a výsledkem podobných řešení bývají četné novely a upřesňování významu určitých ustanovení, čímž se vždy zvyšuje administrativní i finanční zatížení firem. S tím pochopitelně nelze souhlasit.
Zvýšením flexibility Zákoníku práce, po kterém firmy dlouhodobě volají, by se totiž odstranil z velké části též problém nelegální práce. Firmy by se neobávaly zaměstnance nabírat dle skutečných potřeb společnosti, což je krok, který si dnes musí odpovědný manažer velice dobře rozmyslet. Zatížení firmy je v případě špatné volby zaměstnance v Česku enormní, a zkušební doba v některých oborech a na některých pozicích skutečně velmi často danou věc vůbec neřeší.
Snahu o definování nelegální práce touto formou (práci vykonávanou mimo pracovněprávní vztah pro právnickou nebo fyzickou osobu ve vztahu nadřízenosti a podřízenosti, podle pokynů této právnické nebo fyzické osoby a jejím jménem, na její náklady a odpovědnost) je skutečně možno vnímat jako snahu o omezení využívání práce a služeb živnostníků. Předkladatel návrhu si však patrně neuvědomuje, že některé odborné služby je zkrátka pro firmy outsourcovat nezbytné. Jde typicky například o správu sytému BOZP (bezpečnosti práce) nebo služeb účetních, ale též profesí charakteru náhlé či náhodné potřeby. Všechny tyto osoby vždy jednají podle pokynů zadavatele, jednají často jejím jménem, na jeho náklady i odpovědnost. V takových případech – a jsme přesvědčeni že je jich většina – nejde o Švarcsystém, ale klasický obchodně právní vztah mezi zadavatelem práce a OSVČ. Novou definicí nelegální práce tedy nedojde ke zlepšení stavu, jenž si předkladatel přeje, ale pouze ke zvýšení administrativní zátěže firem.
Argumentem jsou též již tradičně opakované údajné úniky v oblasti pojistného i daní. Opět je však nutno říci, že předložený návrh je izolovaný a tento problém zcela jistě nevyřeší. Řešením je spíše motivovat živnostníky k vyšším platbám na pojistném, a to minimálně tím, že je postavíme na roveň zaměstnanců i v případě následného čerpání „výhod“ z odvedených plateb plynoucích. Živnostník například nemá nárok na dovolenou ani na výplatu náhrady mzdy v nemoci (po dobu prvních 21 dnů), zatímco svým zaměstnancům ji pochopitelně vyplácet musí.
AMSP ČR, 29.3.2011