Až napotřetí se kvůli opakovaným lockdownům podařilo bratrům Lukášovi a Pavlovi Kozderkovým podařilo otevřít vlastní uměleckou galerii na pražském Arbesově náměstí. Vystudovaní malíři skla, později pouliční portrétisté, tady mohou prezentovat svou volnou tvorbu jedině díky tomu, že se navíc v mezidobí jako samouci stali velmi žádanými malíři pokojů, kteří bravurně zvládají také množství souvisejících dekoračních technik.
„Řemeslo jim umožnilo překonat dobu, která byla pro nás všechny hodně těžká,“ říká Pavel Žatečka, výkonný ředitel Cechu malířů, lakýrníků a tapetářů, jehož jsou oba bratři – jednovaječná dvojčata – hrdými členy.
Jako první přišel před 13 roky do Prahy z rodného Českolipska Pavel. „Spočítal jsem si, že tužky a papír stojí pár korun, portrét pořízený na ulici jsem ale prodal za pět stovek,“ vzpomíná na své umělecké začátky. Díky téhle jednoduché matematice brzy zlákal k přestěhování i svého bratra.
Vlastně nebylo divu. Lukáš se sice věnoval vystudovanému oboru, ve kterém vynikal, kopie japonských váz, jež dokázal vytvářet pro jednu renomovanou českou firmu, se prodávaly za statisíce, on za svou práci ale dostával stovku na hodinu.
Jenže ani ve vysněné Praze nelétají – jak se říká – pečení holubi jen tak do úst. Z lukrativního Karlova mostu je brzy vyhnali, zkoušeli tedy odchytávat maminky s kočárky a nabízet jim portréty dětí. Mezitím bydleli v kamarádově garáži a čekali na svou příležitost.
Ta, jak známo, přeje připraveným. Jenže se naskytla v oboru, ve kterém tak docela připraveni nebyli: Začala po nich být poptávka jako po malířích pokojů. „Řemeslo jsme se učili z různých instruktážních videí a zpočátku jsme vyřizovali dost reklamací,“ přiznávají bratři, kteří dnes společně vystupují pod značkou TwinArt.
Pak ale dostali zakázku na výmalbu Aquaparku v Čestlicích, ta jim odstartovala kariéru. Následovala nabídka malovat v zámku v Kolovratech, kde použili dekorativní stěrku antické zeminy a tohoto dekoru se rozhodli držet i do budoucna.
„Zabýváme se moderním designem, kombinujeme malířské umění s dekoračními stěrkami, své vize propojujeme s požadavky našich klientů a vznikají tak originální projekty do domů, hotelů, restaurací, kanceláří, škol a dalších objektů,“ uvádějí oba mladí tvůrci.
Na malířině je baví hlavně práce a spojení řemesla s uměním. Jako malíři musí umět nejen natáhnout zeď do hladka, ale také na ní vytvořit design. Oba bratři se například snaží stěrku tvořit tak, aby nebyli závislí na vzorníku, ale tvoří originální díla. Jejich hlavními zbraněmi jsou válečky, štětky, ale také hladítka a tvořítka.
Sami bratři přiznávají, že dnešní doba již na řemeslníky hledí příznivě. Spousta mladých lidí podle nich zvolila učební obor nebo studium bez vlastního uvážení, leckdy na přání rodičů, což se nakonec mohlo ukázat jako hlavní příčina, proč takové člověka potom práce nebavila a složitě se dostává přes rekvalifikační kurzy a nová studia k tomu, co ho bude naplňovat.
„Skuteční fachmani dnes nejsou o nic méně žádaní, než specialisté v jiných oborech, a svou prací dokáží sobě i rodině zajistit velmi dobrou životní úroveň,“ říká Josef Jaroš, vedoucí projektu Fandíme řemeslu, na němž se malířský cech rovněž podílí.
Potvrdil to i nedávný průzkum projektu, v němž čtyři z pěti rodičů uvedli, že by potomka podporovali, pokud by se rozhodl vyučit se řemeslu.
Foto: TwinArt.cz