Brzdou inovací je nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců a financí

Brzdou inovací je nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců a financí

Praha, 11. října 2021. Téměř v polovině malých a středních podniků (MSP) probíhá proces digitalizace, automatizace či robotizace bez formální strategie. Největší bariérou v této oblasti je nedostatek kvalifikovaných pracovních sil a financí. Malým a středním firmám rovněž chybí silné pozitivní vzory, které by obdivovaly za jejich přístup k této problematice. Jedinou firmou, kterou takto označilo více než 3 % respondentů, je Škoda Auto. Vyplývá to průzkumu na téma inovací v malých a středních podnicích (MSP), který pro Asociaci malých a středních podniků a živnostníků ČR (AMSP ČR) a Českou spořitelnu (ČS) vypracovala agentura IPSOS.

Firmy poměrně správně chápou, že pomocí digitalizace, automatizace či robotizace by mělo dojít k omezení těžké, monotónní či rutinní práce. I kvůli roztříštěné vládně-institucionální komunikaci si jen pouhých 10 % firem s digitalizací spojuje větší efektivitu.

Dvě třetiny firmy by uvítaly vytvoření nové burzy inovativních firem/startupů. Firmy si uvědomují, že u nás chybí formalizované či dokonce například daňově zvýhodněné investiční financování rozvoje inovačních či začínajících firem. Usnadnilo by to jejich přístup k rozvojovým prostředkům. Taková podpora je v zahraničí poměrně běžná a AMSP ČR dlouhodobě akcentuje potřebu jednoduchého nástroje financování těchto firem.

Zvyšování přidané hodnoty je pro 90 % firem prioritou. V zásadě jde o spojené nádoby: s finálním složitějším produktem jde často ruku v ruce i vyšší přidaná hodnota, která se projeví i ve vyšší marži, jíž lze za takový produkt účtovat. Výraznou nutnost posunutí či vyvinutí vlastního koncového produktu si uvědomují zejména subdodavatelské firmy, na nichž je z velké části postavená ekonomika celé naší země.

Většina dotazovaných firem nabízí své produkty nebo služby regionálně či lokálně v České republice. Místopředsedkyně představenstva AMSP ČR Pavla Břečková k tomu uvádí: „Tento průzkum sice neprokázal přímou a očekávanou vazbu mezi finálním produktem a úspěšností firmy při exportu, ale zato prokázal rozšířenou premisu, že k tomu, aby byla firma schopna prosadit se na zahraničních trzích, jsou třeba určité kapacity – personální, finanční, organizační. To v průměru výrazně lépe splňují firmy většího rozsahu. Malé firmy se více soustředí na lokální či regionální trh.“

Pozoruhodné je, že 3 z 5 firem se zabývají trendem ESG (Environmental, Social, Governance), neboli udržitelností podnikání nejen ve smyslu ochrany životního prostředí, ale i v dalších ohledech sociálního dopadu, rovných příležitostí. Přestože v MSP není úplně typické nazývat uvedené udržitelné aktivity termínem ESG, přirozeně se těmto tématům z větší části věnují. Je to dáno zejména charakterem tohoto segmentu firem (MSP), které působí často regionálně výrazně, angažují se v okolním veřejném životě, zaměstnávají velkou část lidí z regionu, znají se osobně z pracovních i mimopracovních aktivit, majitel v lokalitě vyrostl, přispívají na volnočasové aktivity, dělají naprosto přirozeně aktivity typu CSR. Ze slovních komentářů firem, které uvedly, že se trendem ESG nezabývají, je patrné, že odmítají další formální regulaci či požadavky ve svém podnikání, ale často tyto oblasti řeší přirozeně, aniž by vůbec o existenci trendu zvaného ESG věděly. Samozřejmě vnímají, že se svět kolem vyvíjí, a na nově přicházející výzvy reagují a reflektují je ve svém přístupu k zaměstnancům, k řízení firmy, i k okolí, ať již jde o sociální či environmentální témata. Jenom je tak nenazývají a nemají potřebu ani kapacitu se pídit po definicích a globálním směřování.

Ve firmách často probíhá proces digitalizace či automatizace bez formálně zpracované strategie. To ale neznamená, že firmy tyto aktivity neplánují. Naopak, nejde zpravidla o malé investice, a tak se v rozvojových nebo minimálně finančně-investičních plánech tyto oblasti objevují.  Pravdou ale je, že v menších firmách nejsou plány či strategie nutně formalizované a jsou často tzv. v hlavě majitele, který firmu posouvá dál.

Nejčastějším cílem digitalizace, automatizace nebo robotizace ve firmách je zvýšení produktivity. Ve chvíli, kdy už není kde snížit náklady, protože procesy jsou vyladěné, lidé skvěle zaškolení, technologie optimálně nastavená a výrobní vstupy cenově sražené na dosažitelné minimum, logickým krokem je zvýšení produktivity pomocí novějších či rychlejších technologií, zpravidla automatizovaných nebo robotických.

Největšími překážkami pro digitalizaci, automatizaci či robotizaci je nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců a financí. Zjednodušeně lze říci, že ve smyslu implementace nových technologií, nástrojů a digitalizace je pro velmi malé firmy hlavní překážkou nedostatek či nedostupnost financí, zatímco větší střední firmy výrazně trápí zejména nedostatek kvalifikovaných lidí pro dané operace či technologie. Zajímavým momentem je nejasná návratnost investice. Firmy velmi zodpovědně zvažují, zda se jim investice – nejen finanční, ale též časová, procesní, personální – vůbec vyplatí. Zejména v případě digitalizace není odhad reálné investice versus přínosu často jednoznačný a jednoduše vyčíslitelný.

K tématu firmy nejčastěji hledají informace na internetu, a až s velkým odstupem se inspirují u jiných firem. Nicméně signálem, že sdílení tzv. best-practice má svou hodnotu, to bezesporu je. Není bez zajímavosti, že inspiraci a informace hledá jen velmi málo firem na veletrzích, které v minulosti naopak sloužily jako jeden z dominantních nástrojů k šíření povědomí o nejnovějších trendech a technologických novinkách. Pravdou je, že v posledních dvou letech veletržní průmysl prakticky padl a adresáti začali logicky kompenzovat potřeby jinde a jinak.

Největší obavy v příštích 12 měsících mají firmy z kybernetického útoku. Firmy cítí, že by mohly být zvýšením své úrovně digitalizace zranitelnější. Patrně k tomu přispívá i fakt, že veškeré směřování a podpora státu ve smyslu digitalizace je zaměřená výhradně na cloudová řešení. Řada firem by se přitom jen nerada vzdávala vlastních serverů apod. I tam pochopitelně existuje riziko, ale je výrazně eliminováno. Firmy si uvědomují, že seriózní kyberútok na jejich systémy by mohl (na rozdíl od institucí) mít fatální důsledky, trh a konkurence totiž zahálet nebudou a žádný time-out rozhodně neposkytnou.

Zajímavostí průzkumu je, že 65 % neuvedlo žádnou firmu, která by byla pozitivním vzorem v digitalizaci/automatizaci/robotizaci. I kvůli nejasné definici, co je v kterém oboru vlastně „vrcholem digitalizace“, se firmám obtížně hledá piedestal s někým, ke komu vzhlížet a usilovat o přiblížení. Jen 12 % respondentů si vzpomnělo na medializované automatizované linky a robotizovaná pracoviště Škodovky, ale pochopitelně je u nás poměrně málo firem, které by se tomuto gigantu blížilo, a například se dokázalo ztotožnit. Na druhé straně je třeba přiznat, že dodavatelé takto významných korporátů mají zpravidla digitalizované procesy, a to na velmi dobré úrovni.

Firmy nejčastěji z dané nabídky vybíraly digitalizaci jako téma, které by měl stát řešit či podporovat. O podporu digitalizace mají zdaleka největší zájem právě největší firmy (nad 300 mil. obratu). Lze ale předpokládat, že minimálně část z nich ono dotazované digitální řešení vidí v digitálním propojení podnikatelů a státu, který je zatím podle analýz Světové banky (Doing business) daleko za privátním sektorem, a tím, že státní správa nemá žádný konsolidovaný systém, zvyšuje úroveň byrokracie v zemi.

Vzhledem k charakteru zkoumaného vzorku respondentů a vysoké preference podpory automatizace a robotizace je evidentní, že drtivá většina firem ve zpracovatelském průmyslu by právě o takovou podporu stála. Asi čtvrtina firem – v segmentu firem s obratem do 100 mil. dokonce více než třetina – by uvítala podporu státu vedoucí k vyvinutí finálního produktu, protože to je prakticky jedna z mála cest, jak se vymanit z okovů subdodavatelské ekonomiky s nižší přidanou hodnotou.

Digitalizace je také téma, u kterého by firmy nejčastěji uvítaly, kdyby se mu věnovala jejich banka. Firmy evidentně u bank oceňují digitální postupy, vzdálený přístup a eliminaci nutnosti osobní přítomnosti v bance. Zajímavé je, že by si firmy přály, aby banky byly místem zprostředkování výměny zkušeností úspěšných podnikatelů. To někdy tzv. komerční centra bank skutečně pro své vybrané klienty v nějaké formě dělají. Poměrně výrazný rozdíl je v preferenci propojování s výzkumem a vysokými školami: zatímco téměř pětina velmi malých firem by si to přála, firmy s obratem nad 300 mil. by tímto směrem šly jen v 5 %. Důvodem může být již absolvovaná zkušenost s takovou spoluprací v minulosti (u větších subjektů), ale mohou to být rovněž vlastní kapacity pro výzkum či vývoj bez potřeby zapojení externích či akademických subjektů.

„Finanční sektor může pomoci firmám nejen coby zdroj financování, ale také jako rádce a zdroj informací. Společným cílem České spořitelny a firem je dosahovat dlouhodobé prosperity. My se hlavně snažíme transparentně ukázat firmám, jak vnímáme jejich kondici, jak jsou na tom ve srovnání s konkurencí a pomoci jim vyhodnocovat hrozby a příležitosti. To vše by mělo vést k posílení jejich finančního zdraví. Zároveň chceme pomáhat firmám v transformaci jejich provozů tak, aby nejen vyhovovaly parametrům ESG, ale také dosahovaly vyšší přidané hodnoty a tím dále posilovaly svoji konkurenceschopnost,“ říká Pavel Kráčmar, šéf korporátního bankovnictví v České spořitelně, která poskytuje největší objem korporátních úvěrů v Česku.

Tisková zpráva ke stažení zde:
TZ-2021-10-11-Brzdou inovací je nedostatek kvalifikovaných zaměstnanců a financí

Průzkum ke stažení zde:
Průzkum Inovace v MSP 9.2021

 



https://amsp.cz/wp-includes/theme-compat/12220058.html
X